Slabikování

Otvírám knihu a slabikuji život.
Zelená dává a je skvost.
V obrazu lidství míchá se barva,
já nerozvinutá ještě larva.

Každým pohledem smývá se minuta
a mění se vyslovená slabika.
Co jsem já?
Poutník či věta v rozpažení
zoufalých probuzených dlaní.
Samohlásky i souhlásky vezmu na procházku.

Hlava dá jim pohádku
a usne jako miminko.
To je tím počasím,
ohradí se malinko.
Už zpívá ve snu
a věří, že nežije v prázdnu.