Džungle

Obláček jaguáří usnul v listoví

tvé ruce žhnou v bažinách rudě

duchové vulkánů snáší na ně magma

popelem kreslíš na tvář mlhu z hor

dnes večer, až posbíráš zajatce z doupat

v tříšť skel pralesních kostelů popraskáš

však ptej se tichounce - koho ještě probudit?

orlí oko snad, či pachuť rzi na mušketách?

Tak koho?

Uvyklas dýchat stříbro měsíční

kladlas oka na polapení půlnoční lásky

a jaguáří symfonie v notách ze světlušek

krájí to ticho, dává pít z kalichu štěstěny

v podkroví prosvítá lampa co gloriola

chceš vysnít si průlet Andromedou?

Či Orionem?

No vážně pověz mi, když do svítání ještě daleko

koho chceš probudit, koho pohladit?

Obláčky jaguáří až zvlní vesmír

a Andromeda vybělená povadne

našeptám ti recept na lektvar

a teď už spi...