Smolařka.

Barevna světla restaurací,

jak lampy můry, je lákají,

ve víru tance svou plachost ztrácí,

míru neznají.

Po nocích, jak kočky, toulají se,

za pozlátko by, snad, život daly,

jsou jako jiskry v křišťálové míse,

život svůj nespoutaly.

Pak jednu z nich našli na ulici:

ten pohled hezký není,

ležela mezi zdí a popelnicí,

na tváři krev, v očích překvapení.