Lásko, miláčku.... ?

Nejsilnější to je, když na hraně jsem sil.

Pak uvnitř jako bych to pochopil.

To, kdo zaslouží si ta slova.

 

Tak padám a zvedám se zas a znova.

Jako stan v větru, kde i v teple lze být 

kde tiše i s křikem dá se snít.

 

Tam před spánkem ta krajina pochopení 

proč po spánku se to pak mění

a mozek,  logika vše kazí.

 

Jak bylo by krásné býti nazí, 

tam, kdekoliv by to bylo.

Sny slunce rozpustilo.

 

Ano, ne, ne a ano.

Zda-li by se to stalo

Klid, něha, pochopení a mír. 

 

~☆~

♤