Ranní mlha na úbočí,
umouněná od červánků,
za obzorem noční kočí,
popohnal vůz z krajin spánku.
Rozpukané šedé skály,
slunce žlutí objímá,
křiky ptáků znějí v dáli,
les se rosou dojímá.
Loukou třpytné pavučiny,
pavouk tiše pokládá,
laně pijí u mělčiny,
noc se ránem vykrádá.
Nový den - stejný a jiný,
další v řadě korálků,
paprsky prokvetou stíny,
spustí zlato do šálků.
z paprsků utkáno něžné ráno.. holoubci na římse mého okna do nového dne ze zlatavého povětří průzračné ticho popíjejí***ST*
10.09.2022 19:04:35 | Frr
Velmi laskavá a čistá poezie, tento text hladí. Po přečtení jsem zatoužila probudit se na horské chatě a uprostřed panenské přírody se zhluboka nadechnout ..
10.09.2022 13:59:51 | Vivien