Muž

Ránem když studeným tou cestou chodím,
za parkem lesík -  tam v chatrči prkenné,
ztrápený, starý muž, v mysli se brodím,
co osud  rozepsal postavě shrbené.

Kde se tu vzala, tvář sta vrásek skrčených,
a jakou spletí cest  život se ubíral,
a kolik polklých slz vysoušel šťastný smích,
o kolik nových rán vysílen karty hrál.

Tichem se míjíme, pokynu hlavou,
a naše pohledy letmo se střetnou,
po nebi bělavé oblaky plavou,
z hladiny rybníka labutě vzlétnou.