Ďáblova hostina

Jednou, až mi sám ďábel spočítá mé činy
a nastane poslední má v světě hodina,
bude už pozdě na to omlouvat zločiny,
za které odvrhla mě má kdysi jediná.

Nebyl bych já jí nikdy dobrým mužem,
a slz z těch smutných očí se tak nedočkám,
jen bych ti, drahá, nerad zůstal dlužen —
tak odpusť, že já na tě nikdy nepočkám.

Ďábel mě totiž dneska pozval na hostinu,
už mají v pekle pro mě hrnec připraven.
Za ty zlá slova k tobě — ty si neprominu,
sám budu hlavní menu v kotli špinavém.