Noční procházka

Nočním lesem ševelí listí,
to vítr šeptá v korunách stromů.
A já se toulám tím polesím,
před tím, než vrátím se domů.

Temným stromovím, snažím se zahlédnout,
hvězdné nebe plné teček zářivých.
Jim chci svůj smutek vysypat,
smutek myšlenek bláznivých.

Pocit, že padá ti na hlavu ta noční obloha,
přehluší listí, zastíní strom.
Teď chybí jen noční déšť, a bouře, hrom...

Krok za krokem, po tmavé cestě,
slyšíš sám sebe, šlapat asfaltkou,
tu zvedne se vítr, pohlazení, už už tě kupředu pohání,
noční procházka temným lesem, je pro ztrápenou duši pokání.