Návštěvnost
ZTRÁTA IDENTITY
ZTRÁTA IDENTITY
mé kroky
snad díky tvým slzám
pevnější
sladké jako dřív
lehce mě nesou
údolím smutku
raduju se
kdesi ti obrousili rohy
a je to jako
v šachu pat
…
Komentáře (35)
Komentujících (13)
Doporučit
TiskVše obroušené tvarovat do známých rysů, nalézat opět podstatu sebe sama, narodit se v sobě, kéž nalézáme cestu a pat není pád
30.11.2022 00:50:58 | Akrij8
Cesta k sebe sama, přijetí vlastní identity, někdy cesta dlouhá. Však, žádné zkratky, pěkně po svých, si "odkroutit" a zachovat si to svoje, to jedinečné.
Nezbývá, než ti opět poděkovat Jirko, mám z tvých návštěv radost, pokaždé je tak pěkně přizdobíš svými komentáři, tak blízko jsi, tak vnímavé jsou ..
30.11.2022 10:13:52 | Vivien
Pár slov a co v tom všechno je. Povedená.
Údolím smutku, přes kopec radosti, až znaven pochodem do postele pat.
05.11.2022 11:32:02 | Kaprikorn
Kapri, nebo taky přes kopec smutku, údolím radosti do postýlky nespat, tyto "volby" si ani nedovolím jakkoliv rozvádět, jsem ráda, žes tu byl, děkuju.
11.11.2022 22:29:36 | Vivien
pat je podoba (vynuceného) kompromisu
17.10.2022 21:20:38 | DvorskyJan
Tim získává můj text další rozměr, a nastupuje ono příznačné, čtením se báseň mění. Jsem tomu ráda, když přicházejí v tomto duchu komentáře, díky moc.
17.10.2022 21:35:13 | Vivien
Jemnulinké, jak málo slov je v mnoha notách tvých promítání *)
13.10.2022 11:40:48 | Dejvis
děkuju moc Dejve, ano, "zůstat svůj" je nekonečné filmové plátno
13.10.2022 11:44:09 | Vivien
Jak z mála slov udělat něco tak hezkého ;)
09.10.2022 22:20:39 | Narragan
Máš to hezký.
24.09.2022 10:42:11 | Philogyny
Děkuju Philogyny, vážím si, u tvé tvorby vždycky žasnu a přemýšlím, a pak přemýšlení nechám být a jsem v jiném světě, což mi dělá dobře. Stejně tak, tvé zastavení u mě, mi z pusy bezděky vypadne jé, Philogyny tu byla :-) A už mažu do nových děl, zda i publikovalas.
24.09.2022 19:39:49 | Vivien
Já měla takhle na Písmáku agátu5. Nevím, čím to je, že něčí slova takhle přitahujou. Jednou mi věnovala báseň. Pamatuju se, jak se mi až chtělo plakat. Mám ji vytištěnou a na nástěnce v kanceláři. Je se mnou. Loni mi umřel v září na mý narozeniny táta dcery a pak i ona. Myslím, někteří lidé by měli být dýl. Zlobím se.
24.09.2022 21:24:10 | Philogyny
.. ano ..
28.09.2022 08:59:55 | Vivien
Opravdu hodně dobrá báseň.
22.09.2022 12:31:41 | mkinka
bylo dobré rozhodnutí
podívat se ještě k Tobě
pat
dává naději
umožňuje nový začátek
krásné dny Vivien
21.09.2022 17:28:09 | piťura
Petře děkuju, ty se zde často jen tak mihneš, takže si toho vážím, když zazvoníš i u mých dveří. Jsi totiž prima.
A ani se nepřiznám, kdy naposled jsem hrála šachy. Co šachy, kdyby jen figurku :-)
22.09.2022 00:04:18 | Vivien
Vlastně metafora patu je opravdu zajímavá* Těžko určit, zda je to smíření, ztráta, zlom ambice či někdy také pokorným smírem.
Člověk by měl (pokud jej nemate sklerosa) věkem a zkušenostmi moudřet. I životně zrobené hlouposti a poučení se z nich, mohou usměrnit přílišnou pýchu a bujnost. Je dobré nejen porozumět. Ale i ustálit se.
No tedy vlezl mi brouk do hlavy a chrundí si Tvým tónem. Však já se s ním nějak domluvím*
21.09.2022 13:28:01 | šerý
Jo a toho brouka, toho vyndáme jindy. Zas mě admin odhlásil. Nevešla jsem se do limitu.
21.09.2022 23:28:35 | Vivien
Asi bychom si k této metafoře měli sednout Kájo, s tvým komentářem mi napadá tolik, že zde to pojmout nelze. Primárně mi napadá svébytnost jako možná cesta z patu. Obroušení identity, jakékoliv, vztahové, lidské, národnostní, kulturní, rasy atd. je řekněme "ani ryba ani rak". Lze ustálit nespoutanost? Kam až jít v toleranci a v kompromisech, abych nakonec zjistil, že se tímto mým počínáním dopouštím vlastně na sobě zkázy, protože to, co jsem miloval, přesně o to jsem se tímto svým konáním připravil. Neporažen, nevítěz, chutná mi to ještě? V uvozovkách ten huronský smích by měl být léčen, ale pak, to ticho ...
21.09.2022 23:09:55 | Vivien
Vivien, ta báseň, a tento tvůj komentář... ! ...tak já jen tak tiše kolem... ST*
22.09.2022 08:48:50 | Sonador
Ať se Ti daří Vivien.
ST*
21.09.2022 12:36:27 | Fialový metal
Díky Vašku, s odlehčením ke tvé identitě bych jednoznačně dala fialovou. Houpačku :-)
21.09.2022 23:25:32 | Vivien
MAT....ALE DEJ SI POZOR: "starý konec prohrané partie končívá obvykle prohrou".... Samuel Beckett Konec hry...:-D* ST*
21.09.2022 12:16:02 | Frr
Je to starší text Jiří. Ale i dnes, nebudu čekat na zmar a zánik.
Mé "uvnitř sebe" a současně "jsme mezi sebou", je už
neexistující hranice, není už rozhodčí. A děkuju moc, tvůj koment mě inspiroval.
21.09.2022 23:46:06 | Vivien