ZTRÁTA IDENTITY

30.11.2022 10:13:52   Vivien

Cesta k sebe sama, přijetí vlastní identity, někdy cesta dlouhá. Však, žádné zkratky, pěkně po svých, si "odkroutit" a zachovat si to svoje, to jedinečné.

Nezbývá, než ti opět poděkovat Jirko, mám z tvých návštěv radost, pokaždé je tak pěkně přizdobíš svými komentáři, tak blízko jsi, tak vnímavé jsou ..

11.11.2022 22:29:36   Vivien

Kapri, nebo taky přes kopec smutku, údolím radosti do postýlky nespat, tyto "volby" si ani nedovolím jakkoliv rozvádět, jsem ráda, žes tu byl, děkuju.

17.10.2022 21:35:13   Vivien

Tim získává můj text další rozměr, a nastupuje ono příznačné, čtením se báseň mění. Jsem tomu ráda, když přicházejí v tomto duchu komentáře, díky moc.

13.10.2022 11:44:09   Vivien

děkuju moc Dejve, ano, "zůstat svůj" je nekonečné filmové plátno

09.10.2022 22:48:57   Vivien

Tak to mě opravdu těší. Zvlášť, když anoncuju "jiný přístup", totižto jsem si vědoma,že to není čtení pro každého. O to víc má radost z tvého vnímání Narragane.

09.10.2022 22:50:04   Narragan

jsem jako cibule ;)

09.10.2022 22:53:54   Vivien

chápu :-)

24.09.2022 19:39:49   Vivien

Děkuju Philogyny, vážím si, u tvé tvorby vždycky žasnu a přemýšlím, a pak přemýšlení nechám být a jsem v jiném světě, což mi dělá dobře. Stejně tak, tvé zastavení u mě, mi z pusy bezděky vypadne jé, Philogyny tu byla :-) A už mažu do nových děl, zda i publikovalas.

24.09.2022 21:24:10   uživatel smazán

Já měla takhle na Písmáku agátu5. Nevím, čím to je, že něčí slova takhle přitahujou. Jednou mi věnovala báseň. Pamatuju se, jak se mi až chtělo plakat. Mám ji vytištěnou a na nástěnce v kanceláři. Je se mnou. Loni mi umřel v září na mý narozeniny táta dcery a pak i ona. Myslím, někteří lidé by měli být dýl. Zlobím se.

28.09.2022 08:59:55   Vivien

.. ano ..

22.09.2022 19:51:03   Vivien

Děkuju mkinecko, občas se vynoří obrazy ze života.

22.09.2022 19:54:53   mkinka

Já ráda čtu a moc to Tvé. Opatruj se.

22.09.2022 20:10:58   Vivien

I ty se drž, a hezky se vyspi, dobrou.

22.09.2022 20:49:36   mkinka

Díky a zdravíme s kočičkou na klíně.

22.09.2022 00:04:18   Vivien

Petře děkuju, ty se zde často jen tak mihneš, takže si toho vážím, když zazvoníš i u mých dveří. Jsi totiž prima.

A ani se nepřiznám, kdy naposled jsem hrála šachy. Co šachy, kdyby jen figurku :-)

21.09.2022 23:28:35   Vivien

Jo a toho brouka, toho vyndáme jindy. Zas mě admin odhlásil. Nevešla jsem se do limitu.

21.09.2022 23:36:18   šerý

* * * * *
* :-) *
* * *
* *
*

21.09.2022 23:48:56   Vivien

Asi mě bylo slyšet. Jsi zlatý.

21.09.2022 23:09:55   Vivien

Asi bychom si k této metafoře měli sednout Kájo, s tvým komentářem mi napadá tolik, že zde to pojmout nelze. Primárně mi napadá svébytnost jako možná cesta z patu. Obroušení identity, jakékoliv, vztahové, lidské, národnostní, kulturní, rasy atd. je řekněme "ani ryba ani rak". Lze ustálit nespoutanost? Kam až jít v toleranci a v kompromisech, abych nakonec zjistil, že se tímto mým počínáním dopouštím vlastně na sobě zkázy, protože to, co jsem miloval, přesně o to jsem se tímto svým konáním připravil. Neporažen, nevítěz, chutná mi to ještě? V uvozovkách ten huronský smích by měl být léčen, ale pak, to ticho ...

22.09.2022 08:48:50   Sonador

Vivien, ta báseň, a tento tvůj komentář... ! ...tak já jen tak tiše kolem... ST*

22.09.2022 20:06:14   Vivien

Son, vnímám, i ty tiché, lehce našlapujíci kroky. Děkuju, ty jistě víš ... Pokud nám život poskytne příležitost to spolu probrat, za mě ano:-)

24.09.2022 07:37:58   Sonador

za mě taky jednoznačně ano;)

21.09.2022 23:25:32   Vivien

Díky Vašku, s odlehčením ke tvé identitě bych jednoznačně dala fialovou. Houpačku :-)

21.09.2022 23:46:06   Vivien

Je to starší text Jiří. Ale i dnes, nebudu čekat na zmar a zánik.
Mé "uvnitř sebe" a současně "jsme mezi sebou", je už
neexistující hranice, není už rozhodčí. A děkuju moc, tvůj koment mě inspiroval.