Život

Beru si doušek vína.
Zůstává na jazyku slina.
Přemýšlím o doteku
a vzlykám další větu.
Toužení je občas rtuť,
osud, pláč i stud.

Vlasy mám rozpuštěné,
voda teče a mé já se vine.
Zůstává slovo.
To jediné a to ve víře plane.

Samota ve sklence neustane.
Pohlazení s větrem vane.
Vnitřní zima deku bere.
Každým dechem víno jiné.