Ranní vlak

Po ránu kráčíme zšeřelou ulicí,

do barev listí vanou naše slova,

vlasy tvé, oči, ústa jahodová,

měsíční dech na řasách se třpytící.

Před námi na dohled obrysy nádraží,

srdce se zachvěje blízkostí loučení,

stiskem tvé ruky se naposled ujistím.

Mlhu a ticho vlak najednou rozráží,

měsíce bez Tebe změní se v mučení,

náhodně pohlédnu - vtom náhle znejistím..

Přes růžovou tvář ti přeběhl divný stín,

polibek letmý, tvá dlaň, kráčíš rychle pryč,

zmateně ohromen-v mé dlani chladný klíč,

tvá tvář v okně vagonu do rána mizící.