Pochopení.

Sepjaté ruce, zasněná tvář,

paprsek slunce dotírá na oltář.

Vznešené ticho myšlenky třídí,

ozvěna roznáší modlitby lidí,

co hledají naději, odpuštění,

v duši klid, radu a rozhřešení

v chrámu s vysokou věží,

který hlas bronzových zvonů střeží.

Andělé na stěnách,

obrazy z cesty Krista,

život svůj v obavách,

zda v srdci má dost místa

k odpuštění.

Jist si není - váhá,

víra otců je mu drahá,

neví, ale, zda sílu má

dále nést svůj kříž.

Myslí, že všem je na obtíž,

a život vidí jako drama.

Nepochopil, že láska sama

naději mu dá.

Je před ním dlouhá cesta,

musí si vybrat jednu za sta

a se sklopenou hlavou po ní jít,

s vesmírem se propojit

a přijmout jeho sílu.

Síla hvězd a galaxií,

někdy s rozumem se míjí,

ale, pokud víru v sebe máš

a svůj ostych překonáš,

tvá cesta marná není,

nezmizíš v zapomnění:

vyhráváš.