Anděl soucitu.

Usínám, vtom spatřím anděla,

křídla má barvy blankytu.

Vím, i když jsi nemusela,

ale jsem rád, že jsi tu.

U mého lůžka tiše sedíš,

hladíš mi ruku a nepovídáš.

Kdo jsem, zřejmě ani nevíš,

jsi krásná, tvář andělskou máš.

Času je málo, ale i tak,

vlídný projev soucitu

je vzácný, jako zlatý drak.

Víš, a proto jsem rád, že jsi tu.