Předzimní…

Uschly už z léta kopretiny
a z polí seno odvonělo,
na zemi padly težké stíny,
přikryly duši, srdce, tělo.

A při podzimním smutkobraní
dolévají mi do sklínky,
pití se ústa neubrání,
polykám trpké vzpomínky.

Uschly už z léta slunečnice
a pole příchod zimi tuší,
samota, věrná společnice
přikryla srdce, tělo, duši.

A při podzimním svátku svatých
celou noc se mnou protančí,
bolest mi stoupá po obratlích,
plíce dech popadnout nestačí.

Uschly už z léta sedmikrásky,
z polí se mlha táhne k řece,
a první mrazy beze hlásky
přikryly tělo, duši, srdce.

A v den zimního slunuvratu
pevně mně k sobě přivinou,
pocítím v hrudi náhlou ztrátu,
než tiše splynu s krajinou.