Sonet stále dokola

na hřebík jsem pověsil
svoje boty toulavý
vnitřní hlas mne přesvědčil
že mne toulat nebaví

mám už rozum mám svůj věk
pevně je mi třeba stát
hlas pak přidal dovětek
prachy třeba vydělat

celý život žral jsem prach
dřel jsem jako v mátohách
a stál pevně na nohách

pozdě bych to rozchodil
unavený ze všech sil
na hřebík jsem pověsil