Krávovina.

Mám rád klišé, 

u okna třepotá se lyšaj

a z vrátek odplouvají pentle. 

Ve staré almaře,

kam  jsme zavírali dědečka,

mám sbírku šlí, 

šle šílí sršním katapultem

strom převedl mě přes cestu

když na něm rašil první květ

Fahrenheit  představil mi nevěstu, 

to bylo za pět minut pět

a z klišé ušil jsem si košulenku,

když s Celsiem jsem probral vnitřní žár, 

dřív, než splatil jsem mu první směnku. . . 

Lyšaji, můj světlohřívný, 

jenž kytuješ mé zesrané okno, 

mám tě rád  .