Potulní herci.

Jednou králem, jindy kmán,

taky žebrák, pak velký pán,

kostýmů vezou plný vůz,

pod ochranou Múz.

Příběhy smutné i veselé,

hrajeme přátelé.

Příběhy lásky, smutku, naděje,

i ty, kterým se každý zasměje.

Přijďte se podívat a posadit,

hra bude své kouzlo mít.

Diváky musíme udržet v napětí,

poprvé, podruhé, potřetí.

Pokaždé, když herci hrají,

dech diváķům se tají.

Co vidí, prožívají velice,

vzdělaní, i ti z ulice.

Vždy máme jim co říci,

těm šťastným, i těm na ulici.

To je, co divadlo umí,

když pro ně chcete hrát,

diváci vám porozumí,

budou tleskat, plakat, taky se smát.