Milá babičko,
ti od sousedů vyrostli.
Já vím,
Ty jsi se smála na ně
a hladila jejich stráně.
Noc studená se mi zdá.
Kdy přijedeš s tátou?
Prázdno mnou víří se zkázou.
Jsem uvízlá, jak prapor nekonečna
a beru tíhu i za mnou stín.
Holka, věř, nenechám Tě.
Obejmu Tě a pomůžu Ti s tím.
Hrob mluví a já beru hlínu.
Proklínám čas, že nestihla
jsem Ti dát poslední sbohem.
Já byla práce a honem s potem.
Děti jsou pryč a nic.
Slyšíš můj pláč a pomoc mi žít.
Už slyším kroky i prsty,
co hladí.
Smrt není černá,
jen trochu bolí.
Nezapomeň, hlídám Tě po okolí.
Jsi hezká koza, tak to stojí.
Život po životě jest dán Andělům.
03.11.2022 12:47:13 | Dejvis
Smrt je prý modrá, ale kdo ví, jak to je.) pěkná báseň
02.11.2022 23:05:54 | Constantine
Snad andělé vytroubí a hlasovou schránkou povědí. V nebe tvých empatických vzpomínek, zpovědi.*
Býti kozou krásné i lepším, než zahradník je kozlem.
Koza pýchu pokoří a nejedná po zlém.
02.11.2022 19:24:03 | šerý
Babička mi tak říkala. Byla jsem pro ní koza a od ní to znělo hodně mile.Děkuji za milý a laskavý komentář.
02.11.2022 19:32:44 | mkinka