Tvář

tvoříš sebe bez přetvářky
bosé vlaky jedoucí do světla
v jantarovém kupé tekoucí žízeň
jenž nespala už od úsvitu
jak bujná hříva nad okny
do krvavého těla
a koně hněvem obtěžkané
z rubínu tvá chodidla bílá

ne ti bez nebe
ale ti s lampami
budou nám hrát
až přinesu oběť
nožem pokrájím vůně cest
ty jablko svolné
ke sňatku s nahotou očí mých

jak chutná březost
v myslích statných dubů
tak málo mám
v očích těch prachu
co bylo včera snem
dnes se znovu zdá
už ne v kupé
na žebrácké stoličce
berem a ruka ohavně pálí
v nížinách chlad dopřál mi
v čehož mlčení roste a věří
nepros
miluj