Zbloudilá duše.

Bílé pírko na polštáři,

zřejmě je holubí,

jako oběť na oltáři,

kde vznáší se cherubi.

Přilétlo oknem zrána,

tím velkým, do zahrady,

právě, když zvoní hrana:

mně nevadí, že je tady.

To pírko možná je

zbloudilá duše mladá,

co cestou do ráje

cíl ztratila a strádá.

Zvednu je a po větru pouštím,

nad hlavou se mi zatočilo.

S větrem se prodralo houštím;

kdo ví, kam zamířilo ?