Do zdi
naškrábala zprávu o radosti
však nic ji nepotkalo…
Do zdi
vyryla ji starou kostí
jíž služby poslední se nedostalo…
Do omítky
svou krví bez slz a bez výčitky
to nestalo se teď
Do omítky
není jí však už nejsou její zbytky
však vzpomeň na tu zeď
To světu
slova věnovala – už není tu a je tu
co světem je svět
To světu
naškrábala tu jednu jedinou větu
“A nikdy nejít zpět!“