Brzy zjara.

O kameny se můj olamuje pluh
Je jaro a krajina chce pít
Skřivani třepotají křídly nad brázdami
A ve větru své hlasy ladí
 
Kdo pomůže koni s jeho údělem
Jejž odmítá avšak musí
Nemá rád písně skřivaní
A louky jsou daleko kam neuvidí
 
O kameny se můj pluh láme
a kůň už nemá sílu vzdorovat - je konec
A písně skřivaní nesou se k řekám
A kůň stojí a nechce jít dál
 
Nebe se rozplakalo a pláče
Nad nezoraným polem i písněmi skřivanů
Ještě jim neladí - vždyť zima otálela
Všechno chce svůj čas - i zrno aby vzešlo.