Vzpomínky

Maluji dobu,
kdy nebyl internet.
Odpověď byla, ale netrvala hned.
Možná jsme rychlejší
a já jsem občas zpátky o sto let.

Počítač nechodí po myšlenkách
a nemá můj neuronový plášť.
Jo, tenkrát pomáhala jsem listonošce
a roznášela celou ulici
kvůli jednomu psaní,
abych ho měla rychleji.

To nedočkavé holky dělají.
Dostala jsem dopis od Ludmily
z Krasnodaru.
Měla ráda kočky a obrázky k tomu.

Teď přemýšlím po letech,
jak změnil se svět.
Její táta umřel při autonehodě v den jejích narozenin,
tak je neslavila.
Svět tenkrát se jí hroutil.

S mámou sama a o vše se strachovala.
Už je to dávno, co přišel její dopis poslední.
Cítím svět rozdělený a mé srdce to ví.

Rozdávat lásku je krásné každému bez rozdílu národnosti.
Národy se nemají štěpit a psát příběhy hořkosti.
Modlila jsem se k Bohu.

To jediné, co mohu.
Toužit po jednotě
a prosit u kostelního zvonu.

Bože, pomoc tomu a tomu.
Světlo dones do každého domu.
V čase dej život bez bolů.
Aleluja zpívám s Kristem vzhůru.