Už jako malá měla si přání,
udělat loďku z papíru,
a obepolout svět na dlani,
třeba i dokola a znovu v lásky víru,
Zakotvit uprostřed širé dáli,
naslouchat křiku hejn racků,
pozorovat cestu slunka v moři,
udělat si náhrdelník z perel a koralů,
Přistát na okamžik na pláži,
jednoho z ostrovů pravdy,
na místě kde nevládnou žádné lži,
a květy ibišku voní navěky,,
Pak chytit do plachet vítr a správný směr,
směr dobrodružství a zase domů,
po proudu víry ,okolo bdělých děr,
jenž vyhloubyly slzy ze stesku..
Tak tohle bych označila jako "klasiku" a tu já mám ráda (nemysli si že slovo "klasika" má u mě něco společného se slovem "obyčejné") =O)
23.03.2007 21:05:00 | Elvien