Kaldera

Přicházíš z lůna sopky
v horečkách, o polednách
ta zemitá rolnička v pavím srdci
slaňující mozoly v duši
deštěm skrápí ruměnec pod řasou
a stoly pod tíhou korbelů
muškátem pokřtěných
dýchají jak dirigent
s taktovkou ohňostrůjce
a hrady obležené mlhou
budí kohouty
zběhy na prahu neznáma...

Dusí, ach dusí mne Měsíce prach
kanoucí slza bije pod obojí víčka
krajiny nezapomněly umírat až zítra
močály počaly rodit se z úst širočin
a prameny černých vod noci pijem
upíjíme z ran kanadských javorů
i orlojům v kráterech pocitů
vkládáme hlasy