Podzimní brána k noci
Podzimní brána k noci
Anotace: .jo.
Listoví tiše zamumlalo a hvězdy
ustlaly tichu.
Spánek vykřikl bolestí.
Topili jsme se ve stoncích trávy
a pod tvým víčkem rosa,
rezavý klíč,
stékal na líce podzimu.
Rozprostřela se nám večerní Hra
vánku, zakouřené oblohy a bílých vláken.
Dům zarytě mlčel,
jako by schovával tajemství nebo pláč.
A odrážel v oknech
tvůj pokřivený rozmazaný obraz.
Podal jsi mi konec provazu,
a listoví se shýblo a hvězdy
přikryly ticho.
Tam, kde nesvítila lampa,
tma pohltila chvění.
Z kopce za lesem
zahlédl jsi tmavnoucí siluetu.
Nad ní jasně žlutý drak s mašlí
ubíhal výš k nebi.
Rozběhl ses, ne za ním,
spoutaný strachem.
Na větvi nejvyšší opuštěné lípy
visela bledá, mrtvá dívka
a vánek lehce kýval jejím tělem
Pod tvým víčkem rosa,
po slzách stékající,
uzamknula bránu k noci.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk24.03.2007 10:16:00 Favi
Ahoj. Jednou už jsem na Tebe náhodou narazil.(Tak před pár měsíci)Pamatuju si, že mě to dost upoutalo...Budeš asi zvláštní. Tedy, krásně zvláštní..:)
24.03.2007 06:37:00 Zamilovaná do nezamilované doby
:) ale nedávej.... už bys to pak nemusela být ty... a co bych si pak počala, že jo ? :D
Krásný víkend, kukačko :-*
23.03.2007 23:12:00 no
Víš, mandarínko, je to zvláštní...ty tvé sny, představy...docela by mě zajímalo, jaký obraz by podle nich namaloval malíř... jsi stále dobrá...v tvých básních je tolik poezie, že bys ji tu mohla rozdávat :-)
