Mhla ( né mlha)

jak myšlenka líně uvnitř "těla",

Po louce mlha by běžet chtěla. 

Tiše,  nenápadně plynout

nechat mozek lehce zdřímnout. 

Co z toho by však ale měla?

Boleslav, a slunce zastínila. 

Na"d" travou a ždibcem rosy

sekání, ať tupé mají kosy

Modrost nebe, černý háv 

Mlhou slunce prosvítá

Třpytí se barvy duhy

dosti vody, ať má splav.

~☆~