Viděla báseň i cítila jí.
Byla její krví.
I srdce znělo s ní.
Ta jediná to a to ví.
Propadla básni a stala se jí.
Tou bezmeznou důvěrou,
že slova jsou kostrou
i anatomií slov.
Měla to jediné,
že slovo je krov.
Líbala báseň
stočená do klubíčka
bez mlhy a našla osvěžení.
Stala se studánkou
a žasla do rozednění.
Viděla ještě víc.
Budoucnost bez hranic.
Žádný luk a šíp.
To o čem člověk nejen může snít.
Nekonečný svit.
Lásku, srdce, třpyt.
Slovo je triangl a nechala ho znít.
La a la dala vůkol mír.
krásná...jako Střelci je mi ta realita bez luku a šípu trochu divně nepředstavitelná, ale la a la, vůkol mír...co bych za to dal
29.11.2022 10:53:38 | stormeater
Já chtěla jako Blíženkyně napsat něco pozitivního z toho vnitřního světa. Děkuji za podporu.
29.11.2022 10:57:16 | mkinka