První lásky.

Přichází jaro,

jaro mladé, jaro hříšné,

radostné i čisté.

Rozkvétají květy pyšné

a dívky ve svádivých šatech,

oči plné lásky, ale také klamu,

za nimi drak hříšné touhy

roztahuje tlamu

a život kolem voní.

 

Kytici hoch nese pro ni,

na lavičce na něj čeká,

úsměvem jej vítá.

On vidí ve svých snech,

jak na růži pětilisté

krůpěj rosy září.

Tu růži podá dívce svojí,

ta rudne až ve vlasech,

oběma tají se dech.

 

Touha se mísí s nadějí

a západ slunce hoří.

Chlapci se dívkám dvoří,

svými básněmi je svádějí

a pyšné květy voní.

On stále touží po ní,

s čela si zmatek stírá

a neví co ji říci.

Přece jen sami nejsou na ulici.