Adam a Eva

Spadlo jablko se stromu, spadlo – buch !

a pak se koulelo nazdařbůh.

 Jablka, když u nás padají, podzim se blíží,

v zahradě za plotem s kovanou mříží.

To jablko zvednul jsem a tobě dal,

už večer byl a Měsíc se smál.

Ty sis to jablko s rozpaky vzala,

ve tmě’s mi nesmělý polibek dala.

Pozor si dejte na jablka spadaná,

právě vy, děvčata, co nejste provdána.

Vzpomeňte Adama, též zvědavou Evu,

jen kousl si – a nebylo jim do úsměvu.