Ráno

Jako kočka rozlámaná
k starostem upoutaná,
co jí děsí i stěna,
už jsem se vyklubala
a slovem přála.

Den vrcholí až v nekonečnu.
Z okna Praha a u něj si sednu.
Ty střechy bílé i milé.
Hladím je v plné síle.

Hledám klubíčko
a s ním si hraji,
ať den smutkem nekalí.
Zdravím srdcem kamarádi.