V potoce stojím po kolena,
voda mě chladí do lýtek.
Na břehu něčí žena,
sbírá dřevo z korýtek.
Děti, vodní mlýnek roztočily,
lodičky z kůry proudem plují.
Na dívku volá její milý,
listy vrby ve vodě se pohupují.
Chladivá rána v mlhách se ztrácí,
mnohý den se probouzí v nich.
Tak, jako slunce se k ránu vrací,
odchází sny v botách toulavých.
Poetické kouzlo prostoty. Pěkně vymalovaný plenér.*
30.12.2022 14:36:56 | šerý
Děkuji za komentář
30.12.2022 15:48:31 | Kan
Skvělé, snad ho slyšela, mlýnek umí dělat rámus
. :)
21.12.2022 22:29:31 | Protivník
To se už nedovíme. :-))
21.12.2022 23:05:33 | Kan
Poslední dobou mám nejraději tvoje básně. Standa
21.12.2022 19:35:38 | Stanislav32
Myslím si, že je tu dost i jiných, ale, děkuji ti za přízeň
21.12.2022 19:38:31 | Kan
Opět krásná báseň.
Ať se Ti daří Kane.
21.12.2022 14:47:10 | Fialový metal
Děkuji pěkně za komentář.
21.12.2022 16:14:55 | Kan