Bílé, něžné a vznešené
nahoru a zase zpět
jako květy neznámých
které Ti říkají -
mluví k Tobě jazykem
bez hlasu
a Ty je neslyšíš,
řeč němých květů je Ti
cizí
a tak sleduješ, jak bílé lístky
ve vírech života a smutku
hledají ten správný směr.