Vesmírný posel

Přiletěl chlapec z mezihvězdí,

ve vlasech stříbro mrtvých hvězd.

Obrazy chtěl snímat se zdí,

při okraji cest,

skrývaje se za šelest.

Za šelest mlýnů větrných,

co do plachet jim vítr dých‘.

Vítr čelo upocené,

ztracený dech svůj nedožene,

v městských zákoutích.

Návštěvníci z hvězdných světů,

budí lidskou zvědavost,

tak mezi světy staví most.

Když  domů se nazpět vrací,

předbíhají přítomnost.