Trať dlouhá na dlani
svůj díl předhání.
Přejíždí koleje stanic života.
Porodila děti zvláštní nicota.
Okno jako průlet vesmírem.
Záskok i děj úprkem.
EC 115 tady jsem.
Šeptá monotonním hlasem.
Nastupte si, s kolibříkem.
Ráj vzdáleností i brzd.
Hráze i duše skrz.
Zavřete oči a žádné zdržování.
Průvodčí mává bez váhání.
Předpis poví.
Kam se řítí?
Morava.
Šifrované kvítí.
Máte to hezké. Přeji zdraví a pohodu.
07.01.2023 16:33:35 | Václav
na Moravu se, alespoň z mé vlastní zkušenosti, radostně jezdí, ale bolestně se vrací zpět...tak snad tvá cesta nebude taková
05.01.2023 22:58:31 | stormeater
A já četl v rychlosti:
“Žádné zdr(a)žování
Ta inflace se tlačí co všudybud
04.01.2023 22:45:01 | kudlankaW
Hezky si to uhání :-)
04.01.2023 18:21:17 | Stanislav32
Děkuji, jak často sleduji vlaky na nádraží, tak vznikají vlakové básničky. Tady v Poříčanech nestaví rychlíky, tak o nich píšu a jedu v myšlenkách s nimi do Kolína.
04.01.2023 18:26:00 | mkinka