Jiná

Sbírka: Dualita - o hře polarit

Vzpomínka rozčísla nebe jak meteor,
voní mi ozónem s příměsí kovu.
Tisíce plamínků chanuky bez menor
tlesknutím vyháním z mé hlavy znovu.
.
I když je zaplaším, zas se mi rozhoří
a příval vzpomínek do mysli zvěční.
Přemýšlím, jak moc jsme vnímali příkoří
v časech, kdy měli jsme důvod být vděční.
.
Dnes už mě tvůj úsměv v mysli zas konejší,
na tyhle věci chlap nezapomíná.
A i když s druhými budeme šťastnější,
jaká tys byla už nebude jiná.