Smutná květina.

Držela v ruce růži uplakanou,

zlehka svůj skláněla květ.

Tím pláčem tvář měla umazanou,

přec krásná byla na pohled.

I květy žal svůj mohou projevit,

kdo cit má, to ví.

Tomu pláč květů bude znít,

jako vánek ve větvoví.

Kdo uvidí květinu uplakanou,

ty slzy mohou být i kapky rosy.

A také téci nepřestanou,

dokud je někdo neodprosí.