Tulák čas.

Půlnocí prochází čas,

mizí do jiného světa.

Malíř maluje na obraz

květinu, co nerozkvétá.

Maluje další, též nerozkvete,

v údivu u plátna stojí,

s rozpaky, jako u dítěte,

jen čas chmury všechny zhojí.

Jednou se opět čas vrátí

a květy svou krásu rozvinou.

Plachty lodí se za obzor ztratí,

nad do modra zelenou hlubinou.