Pelikán

Pelikán

Dívá se tak sám.
Do požáru i hladomoru.
On sám uvržený v bolu.

V chemii i letu spad.
Je víc než pták
a má strach.

Generace letí popelem.
Není, co bylo vzorem.
Hrdelní souzvuk duše
dívá se do poslední kaluže.

Bolest o budoucnost ho drtí.
V úkrytu matně tuší i tuší,
že nestačí dlouhé nohy.

Svítí do nebes
přes olovo, co řítí se
ze smradlavých cest.
Jeho krása mluvou hvězd.

Říká se, že ptáci nepláčou.
Mlčí, přešlapují na jedné z cest.
Dnes je slunce a zítra nebe křest.

Pelikán ať žije ještě za sto let.
Jemu čest.
Hledá semeno a dobrou zvěst.
Teď a hned.