Zasaď strom, i když v jeho stínu nespočineš,
ať věkům budoucím je ku prospěchu.
Dokud žít bude, ty nezahyneš,
a rod tvůj, k němu chodit bude pro útěchu.
Dej stromu růst, v něm skryje se tvá síla,
kořeny tvoji rodnou obejmou zem,
v ní aby se paměť neztratila – vždyť;
v paměti žijeme, bez paměti nebudem.
Když zasadíš solitérní strom, tak košatí. Jako fortelná selka.
Když ale dosadíš mýtinu, stromy sviští do nebe aby získaly slunce. Předhání se se sousedy a bojují. Každý rok je jiný, koruny uzavírají a naklánějí se do cest. Slabší uschnou, uhynou. Už po třech letech člověk v lese leccos nepoznává a žasne. O les se musí pečovat, jinak chřadne, jako cokoli živého.
20.01.2023 22:03:40 | lesan-3
:-))
20.01.2023 23:10:19 | Kan
Perfektní. Tak to je.
19.01.2023 21:00:18 | kozorožka
Mělo by to tak být. :-))
19.01.2023 22:07:12 | Kan
..hned, jak se rozjaří:-)
19.01.2023 11:17:06 | Dreamy
Nejlíp, alej švestek. :-))
19.01.2023 13:13:07 | Kan
přesně tak...zanech otisk v prachu, i když zmizí v příštím dešti
19.01.2023 10:17:43 | stormeater
Ano, děkuji za komentář.
19.01.2023 13:13:51 | Kan