V hlavě
V hlavě
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Sedíš v své kobce zamčený
a úniku z ní není.
Rukama saháš na stěny,
kde chybí světlo denní.
.
Ta první stěna dětství je.
Má tvary hladké zdáli.
Však vzpomínky vždy rozpije.
Tam se ti všichni smáli.
.
Ta druhá střena - rodiče,
co lásku dávat chtěli.
Však bez cukru a bez biče
to často neuměli.
.
Ta třetí stěna vztahy jsou.
Snažil ses. A ne málo.
Však nikdy nebyls jistotou,
za kterou by to stálo.
.
Protější stěny - to jsi ty,
nic cizího v nich není.
Tam promítáš si pocity
všech sebeodsouzení.
.
Odlož tu bolest vlastních pout.
Žiješ už v jiné době.
Častěji zkoušej obejmout
to dítě, co máš v sobě.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk20.01.2023 17:35:55 uživatel smazán
ano...duše mluví k těm, kdo poslouchají...nech ji, ať tě vede...ona zná tvou cestu lépe, sama ví, kde leží její štěstí...a štěstí duše je štěstí od Boha
20.01.2023 11:07:05 kozorožka
ST Krásně napsáno. Co dodat. Snad jen že to je ta chvíle, kdy člověk zjistí, že je jen půl Člověka, půl Bytosti, půl Duše. Ta touha, kterou cítí, bolest samoty, je voláním po Celosti. Je ale tak těžké v labyrintu světa najít ráj duše, tu druhou půlku a sjednotit sám sebe s Druhým, když mezi námi stojí tolik stěn kobky hmotného světa. Toť má zkušenost, má cesta. Mám pocit, že ona Celost a Bůh jedno jsou.
20.01.2023 08:22:08 mkinka
Znamenité.vystizne.libi se mi častěji zkousej obejmout to dítě,co máš v sobě.
