Po cestě potkávám kamióny.
Den smutný se vším všudy.
Rádio zvučí do karet,
z nicoty obouvá se svět.
Zůstanu pohledem u hřbitova.
Lidé jdou s kyticemi.
Za rohem skoro obchodní dům.
Snad Flora.
Hlava dnes nemá rým.
Světla a cesta pokračuje dál.
To šero uvnitř se mísí
i ze slz kravál.
Přestala jsem šachy hrát.
Dávám mat.
Chci jen amen provolat.
Oponu pro ticho a uvnitř se pochovat.
Ale ale Jituško..copak to je?
Šedou pošli pryč
úsměv je k radosti klíč.
Vím, že někdy takový den může být
proto Tě zdravím na dálku
a chci něžně pohladit.
Pěkný večer Jituško.
27.01.2023 19:00:46 | Jarunka
A mně to nedá. Fůj, takhle šedá! To Mkinka, černé kávy do mlýnka? Posílám ti cvrlikavou sýkorku, mám jí tady na dvorku. U okénka pootevři mezírku. Jak malému andílku.
A smutek, jen úsměvu předehrou.*
24.01.2023 17:02:15 | šerý
Děkuji za Tvé milé řádky i za slovní pohlazení, které mi pomáhá a zvedá mě.
24.01.2023 17:42:03 | mkinka
až zase barvy vykvetou půvabné radostné mkinčí chvíle náhle vykvetou... ST*
24.01.2023 13:52:26 | Frr
Ta je hodně smutná a beznadějná, ale nikdy nic netrvá věčně i to špatné se otočí v dobré. Drž se.
24.01.2023 12:48:53 | Tvbm