Dědův flexaret

Sbírka: Kvadruplicita - o dějích vezdejších

Na půdě po dědovi
našel jsem Flexaret.
Vypadá jako nový.
Co moh' by stát...
.
Pak přešel prstů dotek
z krabičky cigaret
na album starých fotek,
které měl rád.
.
Za rohy, co se třepí,
albem jsem listoval.
Snad se mi nerozlepí
na stránek změť.
.
Uvnitř jsem spatřil známou
fotku, co miloval.
Je na ní táta s mámou
ve věčném Teď.
.
Jí je tam devatenáct,
tátovi dvacet čtyři.
Jak tohle nemá mě mást,
znali se pak.
.
Navíc je stínů více
a každý jinam míří.
Žasnu. Dvojexpozice!
Jak tohle zmák'?
.
Děda je dávno v Pánu,
jen jeho foťák je tu.
Když tady sedím k ránu,
jde na mě splín.
.
Pak se mi všechno spojí.
Vidím dno Flexaretu,
kde drobným písmem stojí:
'Cupid a syn.'