Zasněžený kámen v údolí

Na pole plné vran
tichounce chumelí,
díry z mých bodných ran
ucpal jsem koudelí
a stěží ovládám
tu bolest v zádech.
.
To co nás nezničí,
to prý nás zocelí,
krev barví jehličí
a já jsem v prdeli,
svůj funus odkládám
o každý nádech.
.
Ďábel má pergamen
a Bůh je daleko,
prý můžu u kamen
popíjet Prosecco,
stačí jen podškrábnout,
že se Ho zříkám.
.
Na pole plné vran
tichounce chumelí
pergamen rozerván,
zas další pondělí,
kdy nechám koráb plout...
a neutíkám.

AI zhudebnění tady...