Vzpomínky

V mrazu já cítila krásu
a přijala kůru stromů
i vnímavé domů.

Vzpomínala jsem na krásu diapozitivů.
Mělo to kouzlo i nadčasovost.
Pak objevila se duha i nekonečnost.

Jdu dál a srdce tepe.
Temná komora i vyvolávání
uprostřed ticha, co vzdychá.

Ty nádoby já milovala.
A byla fotografie.
Zatím černobílá.
Barevnou mi doma nedělali.
Dívala jsem se
a myšlenky zavzdychaly.