Jan Skviřín: Listová jizva

Na podzim umřel list.
Ten, co se v létě bál,
když větru, suchu vzdoroval.
Umřel a odevzdal se zemi
a bylo to,
jako když jedna strana v knize,
kterou kdosi dávno otevřel,
psal, škrtal v ní
a potom už jen četl,
však nedočetl a odešel,
tak jako když ona strana
léta slunci odevzdaná
časem zežloutne a otočí se sama.
A potom ten příběh na ní,
jen ztěžka již k přečtení,
pomalu mizí do zapomnění.

Listovou jizvou zarůstá rána
a za ní dříve skrytý pupen raší
jak zítřků nepopsaný list,
v němž jiní budou psát a číst.