Medvídek a malá holka
Medvídek a malá holka
Tvořím si korálky
jako by roky se sčítaly
i uvnitř prkna, co tvořily svět.
Monolog slova probíjí se tmou
a slza se pojí nad strunou
dialogu mezi prázdnotou.
Vezmu medvídka do náručí
a pořád mu to sluší.
Jsem pořád křehčí
a hledám otázky i věci.
Možná tu a tam ho žádám o radu,
jsem jiná a prošvihla jsem dekádu.
Medvídek má mě rád
a bere i můj naivní slad.
Jsem pořád malá,
jen tělo opotřebované.
Medvídku spolu se dobře máme.
Zasmějeme se i pokecáme.
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Každý člověk někdy potřebuje svého zpovědníka, já mám psa, pravda, živého, ale stejně trpělivého jako plyšáci. :-))
08.02.2023 11:29:33 | Kan
