Poločas rozpadu
Poločas rozpadu
Sbírka: Dualita - o hře polarit
Přetenká čára mezi námi
denně se o kus zesiluje.
Shořely stěny. Hoří trámy.
Nehasí, kdo už nemiluje.
.
City mám v atomovém krytu
a stejně.. jak jsi na dva metry,
přes všechnu mojí snahu mi tu
ničíš poslední dozimetry.
.
Jestli ti moje srdce k stáru
to jak se chováš promine,
smažu možná tu tlustou čáru
a toxický spad pomine.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Já soucítím také, právě proto jsem napsala svůj komentář :-). Pěkná báseň, jako vždy.
21.02.2023 19:03:36 | kozorožka
pěkné...soucítím s tebou...:D
21.02.2023 12:32:24 | stormeater
V poločase rozpadu duše poranění,
kéž rozpadne se tiše na atomy odpuštění.
Zapomnění možné není,
nedojde-li k odpuštění.
21.02.2023 12:19:04 | kozorožka
