Tak, nevím.

Nalej mi sklenici, řádně a plnou,

zapít chci bolest a žal.

Valil se na mě mohutnou vlnou,

když ďábel tancoval.

Strhla se bouře, do noci tmavé,

přinesla strach a brala naději.

vichry přihnaly se dravé,

tak dolej mi, sklenice dvě – raději.

Tak, jako bolest, zmizel i žal,

jen zůstalo truchlivé ráno.

Když jsem se z okna díval,

všude klid, a já měl rozestláno.