Romeo a Julie.

Živý oheň plane ve stráni,

koruna z hvězd nad skalami,

na tvé vzpomínám vyznání,

když spolu byli jsme sami.

Jdem spolu, století za stoletím,

milenci, jak od Shakespeara,

kdo ví proč, snad je to tím,

že žádný z nás, vlastně, neumírá.

Někdy se vracíme zpět uspěchaní,

když pro nás v budoucnu místo není,

kdy noc ztrácí svou barvu vraní,

a sny naše snáší se ze zapomnění.